Spisovatelka Adéla Rosípalová je českou autorkou hned několika knih.
Pojď na Duhy!
Zaregistruj se na největší LGBT+ sociální síti v Česku!
Více informácí →
Jak uvádí Rosípalová na stránkách nakladatelství Fragment: „Příběhy tvoří prakticky bez ustání už od doby, co udržela tužku v ruce. “
V roce 2022 byla vydána její kniha Zlomky nekonečna, za kterou získala stejný rok druhé místo v Humbook Award (kategorie: Česká kniha roku). K debutu se později přidala další díla – Lásky čas, Ocelová liga a letos se do její sbírky přidá kniha Následuj mě tiše, o tom ale později.
Autorku můžete najít také na platformě Instagram. Zde mluví nejen o svých publikacích, ale i o dalších zajímavých knihách, které přečetla.
Jste autorkou již tří titulů, máte svého favorita z těchto publikací?
To nemůžu vybírat! Každá pro mě znamená něco jiného 😊 Zlomky nekonečna byly ty první, Lásky čas se neuvěřitelným způsobem dostal do povědomí čtenářů, Ocelová liga pro mě byla ohromná hra s netolik typickým narativem. Jen jednu vybrat nelze.
Bylo pro vás psaní některého z vašich příběhů náročnější než u ostatních? ¨
Bylo, u Lásky času, protože na něm se pracovalo ve dvou, takže to probíhalo úplně jinak – od samotného procesu tvorby přes redakční úpravy po propagaci. Člověk se musí shodnout na spoustě věcech, o což je pak práce kolikrát mnohonásobně těžší. Ale zase u spousty věcí to šlo mnohem snáze – už jen třeba co do tvůrčího bloku, který ve dvou prakticky neexistuje.
Co je pro vás nejtěžší na celém procesu vydání samotné knihy?
Tady si popravdě vůbec nejsem jistá, jak odpovědět. Možná krok „teď už je fakt hotovo a už na to nebudu sahat“, protože vždycky přijde takové to „co kdyby se tady stalo toto…“, a pak by to psaní bylo nekonečné. Nebo možná čekání. Na schválení textu, první úpravy, na to, až se kniha vytiskne… ale to už pak je aspoň čekání příjemné. 🙂
Máte nějaký autorský zvyk, který vám pomáhá při psaní?
Přišla jsem na to, že mi pomáhá chůze. Jakmile dlouho sedím u notebooku a připadám si zaseknutá, vstanu a projdu se sem tam po bytě – ono kolikrát stačí i jenom vstát ze židle, a nový nápad je najednou na světě.
Jakou nejzvláštnější věc jste kvůli knihám hledala na internetu?
Moje historie vyhledávání je plná podivných věcí. Do Následuj mě tiše, které vyjde teď na podzim, jsem si třeba hledala, jak frekventovaná je nadávka přizdisráč nebo jaké jsou všechny velikosti pletacích jehlic – nadávka nakonec do knihy nešla a zmínka je v ní pouze o „pletacích jehlicích“, ničem specifičtějším, samozřejmě. Moje nejpodrobnější a nejdelší vyhledávání za poslední dobu bylo nejspíš to, jak se může pokazit vůz o čtyřech kolech, aby ještě aspoň chvíli jel, ale nepřevrhl se.
Potýkala jste se během psaní s pochybnostmi o svých dílech? Co vám pomáhalo udržet si motivaci?
Myslím, že každý spisovatel v určité fázi o svém díle pochybuje. Někdy víc, někdy míň. U Lásky času mě drželo, že to není „jen moje“. U jiných si vždycky říkám, že to je pouze stav, který cítím teď, že za nějakou dobu to přece budu cítit úplně jinak. A jakmile člověk drží tu knihu v ruce, na všechno v podstatě zapomene. Hodně ale pomáhá dát to přečíst někomu jinému – který buďto poradí, proč ta scéna nefunguje, nebo vás ujistí, že se stresujete zbytečně a funguje to.
Je něco, co byste ráda poradila začínajícím autorům?
Zabejčit se. Dopsat to. Je úplně jedno, jestli vám přijde, že už to někdo xkrát napsal, dopište to, pak můžete řešit všechno ostatní. Vydat knihu chce štěstí v ten správný čas, ale taky roky práce a dřiny, kdy na sobě člověk maká, takže psát, psát a psát. Rada z praxe je jít radši do standalones a série budovat až později. A že na přísloví sto lidí, sto chutí je neskutečná pravda.
Knihy Adély Rosípalové jsou také známé svými queer postavami a jejich milostnými vztahy, které nám představuje v příbězích.
Ve vaší tvorbě je romantická linka nejčastěji věnována queer postavám. Co vás k tomu inspiruje?
Popravdě při psaní neřeším, jaké orientace jsou postavy. Prostě to během psaní vyplyne samo jako jedna jejich součást, ale ne jako nějaká určující charakterová vlastnost. Proces psaní už je pak jiná – ostatně nedávno byl Pride, takže člověk sice na sítích narazí na nějaká motivační nebo estetická videa, ale moc dobře ví, co přijde v sekci komentářů pod nimi. Nedávno mi přišla zpráva od čtenářky, že ji moje knihy povzbudily v tom, aby si nemyslela, že je kvůli svojí orientaci divná – a to mě inspiruje ze všeho nejvíc.
Setkala jste se někdy s odrazováním od tohoto typu romantické linky?
Že by mi někdo řekl, ať to nepíšu, že to nikdo nebude číst, to se mi nestalo. Naopak čtenářská komunita je skvělá a spíš mě postrkuje ještě dál.
V knihách nám zatím byla zobrazena romance mezi dvěma kluky. Dočkáme se někdy i vztahu dvou hrdinek?
Dvě holky máme v Lásky času, byť tedy jako vedlejší dějovou linku. Tady je bohužel ta tvrdá realita, a to že po vydání se autor musí ohlížet na prodeje, aby měl jistotu, že mu vyjde něco dalšího. A ať je to jakkoli smutné, wlw knihy se u nás prodávají bídně. Za sebe vždycky ale říkám, že jestli přijde inspirace, tak se bránit nebudu.
Čtete také queer literaturu? Pokud ano, jaké je vaše oblíbené dílo z této kategorie?
Čtu a mým nejčastějším doporučením je v tomto ohledu Nejdelší den Adama T. od Patricka Nesse. Jestli chcete knihu, kde vás autor rozloží ve dvou větách, tahle je ideální adept. Moc ráda mám také I Wish You All the Best od Masona Deavera.
Brzy se v knihkupectví dočkáme dalšího autorčina díla Následuj mě tiše. Knihu vydává nakladatelství Fragment a to již tento rok 25. září!
Představila byste, prosím, našim čtenářům váš nový titul Následuj mě tiše. Na co se mohou těšit?
Na mou klasiku – pořádnou porci depky a romantiky. Už jsem párkrát zahlédla, že mým knihám přezdívají „feel-good depka“, a to to asi vystihuje. 🙂 Obecně se ale můžou těšit na dva kluky, kteří chodí na gymnázium a žijí spolu na internátu, jenže se ke svojí smůle nemůžou vystát. Na těžká témata duševního zdraví a různé možnosti zpracování traumatu. Na důležitou roli hudby. A na nové začátky.
Podle anotace bude příběh velmi hluboký a silný. Jaké pro vás bylo tuto knihu psát?
Občas terapie, občas trochu náročné. Samův příběh jsem rozepsala jako čtrnáctiletá, takže návrat do jeho světa byl trochu nostalgický, navíc jsem příběh zasadila do Olomouce, v níž jsem deset let studovala, takže i to mi bylo velmi blízké. NMT naťukává témata, která provázejí spoustu dospívajících, a ta hlavní pro mě místy byla trochu těžká – jak už jsem v některých rozhovorech řekla, je tam jedna scéna, kterou jsem musela jít na hodinu rozdýchat, než jsem dokázala psát dál. NMT se podobně jako Zlomky nekonečna dotýkají smrti, jenom jinak – zatímco Zlomky lapají po naději uprostřed tmy jako po marné spáse, Následuj mě tiše naději v temnotě hledá jako lék.
Již také víme, že děj se bude odehrávat na podzim v Olomouckém gymnáziu. Je nějaký důvod, proč jste zvolila právě toto období a místo?
Olomouc mám ráda, a jak jsem už zmínila, studovala jsem tam gympl i vysokou. Navíc sama bydlím kousek od ní a připadá mi naprosto přirozené, abych příběhy, které se odehrávají v České republice, zasadila na střední Moravu – už jen kvůli tomu autentickému nářečí. A strašně mě baví dělat narážky na ty ryze české reálie. Česká YA zatím nenabízí tolik diverzity, co se našich končin týče, a je to škoda!
Podzim vykrystalizoval tak nějak sám; Sam totiž do druháku nastupuje na novou školu, takže si příběh vyžádal, aby to holt začalo koncem prázdnin. Ale ta podzimní melancholie k tomu podle mě sedí a krásně to vyšlo s tím, v jakém období kniha vychází.
Na sociálních sítích nakladatelství Fragmentu nám byla také odhalena obálka. Kdo je jejím autorem či autorkou? Můžete čtenářům prozradit, zda scéna na obálce proběhne i v knize?
Obálku nakreslila talentovaná Klára Nováková, na jejímž Instagramu (@askiwa.art) mimochodem můžete nahlédnout pod pokličku celého procesu. A ano, jedná se přímo o scénu z knihy – předchází jí trochu emočně vypjatá, protože to u mě jinak nejde. Na co kluci v tom mobilu koukají, samozřejmě zjistíte taky.
Máte nějaký soundtrack, který vás doprovázel při psaní?
Ke každé knize si tvořím playlist – ať už to jsou písničky, které podle mě nějak souvisejí s dějem, postavami nebo vystihují atmosféru, nebo jednoduše ty, které zrovna tou dobou nejvíc poslouchám. Pak většinou jednu nebo dvě z nich považuju za takovou tu ústřední. Pro Následuj mě tiše to je Achilles Come Down od Gang of Youths a Wasteland z Arcane.
A nakonec, pokud byste musela energii příběhu vystihnout třemi emoji, jaké byste zvolila?
🫂🍂🎶
Děkujeme mockrát za rozhovor!
Pro nejnovější informace o nové knize Následuj mě tiše bedlivě sledujte sociální sítě Adély Rosípalové nebo nakladatelství Fragment.
Přidej se do našeho týmu!
Baví tě psát a chceš mít svůj článek u nás na magazínu? Ozvi se nám!
Napiš na info@duhy.cz →
Zdroje:
Titulní fotografie: Eva Měcháčková, poskytnuto autorkou Adélou Rosípalovou
