Heteronormativita nebo proč pociťujeme internalizovanou homo-/transfobii

Tak a je tady zas – „Pride Month“, nejteplejší měsíc v roce. Čas, kdy my, LGBT+ komunita, máme prostor zazářit a připomenout světu, že i my jsme tady, jsme hrdí na to, kým jsme, a nebojíme se otevřeně mluvit o své identitě a o svých problémech. Ráda bych vám představila koncept heteronormativity, která ve světě stále převládá a zapříčiňuje to, že se za svou odlišnost často stydíme nebo jsme za ni odsuzováni.

Co je vlastně heteronormativita?

Heteronormativita. Pojem poměrně často používaný v kruzích LGBT+ komunity, ne zrovna v nejlepším světle. Označuje přesvědčení o tom, že heterosexualita je základní, preferovanou a očekávanou sexuální orientací. Také označuje heterosexuální manželství a (sexuální) vztahy za ten nejlepší možný životní styl. Je to koncept, který podporuje teorii o binárnosti rodu, nemožnosti jeho změny a je hluboce propojen s rodovými rolemi, které od nás společnost očekává.

Hned na první pohled je zřejmé, že tento koncept je obrovským problémem pro queer lidí nejen v Česku, ale i v celosvětovém měřítku. Tento konzervativní pohled na svět způsobuje právě to, že mnoho z nás „duhových“ se při počátečním objevení své identity nemá rádo, dokonce se dá říci, že se až nenávidí. V další části si ukážeme, proč je tomu tak a kolika oblastí života člověka se tento koncept týká.

Jak nám všem tento koncept škodí?

Porušování lidských práv

Každý z nás má právo na sebeurčení a toto právo zahrnuje i sexuální/romantickou orientaci či výběr rodu, a tedy i záměn, kterými si člověk přeje být oslovován. Právě heteronormativita, která stále hýbe světem, nám toto právo odebírá.

Heteronormativita považuje jakoukoli jinou sexuální orientaci za nepřirozenou, za něco „nečistého“, „méněcenného“ a v tom lepším případě jen za jakousi „fázi“. Oba tyto narativy jsou základem homofobie. Právě takové smýšlení vedlo k diskriminaci queer osob, jejich odstraňování z celosvětové historie a například i k vyvražďování spojenému s holocaustem.

Dalším problémem je předpoklad, že pohlaví připsané člověku při narození podle jeho genitálií se rovná jeho rodové identitě. Tento předpoklad zároveň odmítá a ignoruje jakoukoli rodovou identitu, která nespadá pod střechu binárnosti rodu. Vymazává tak celou řadu unikátních nebinárních identit. Také očekává zařazení člověka k jednomu ze dvou binárních rodů, a tedy přizpůsobení jeho chování těmto dvěma rodům..

Začátek všech problémů

Protlačování těchto stereotypů a myšlenek může vést k tomu, že lidé identifikující se jinak než heterosexuální a/nebo cisrodoví se často cítí znechuceni svou identitou, nepochopení a nenávidění. Tyto myšlenky nejednou mohou vést k nenávisti sebe sama, sebepoškozování a v krajním případě až k sebevraždě.

Díky výchově a normám dnešního světa jsme si přivykli upřednostňovat škatulkování světa a ne naši skutečnou pravdu. A proto, že jsme naučeni se od malička nenávidět za to, kým ve skutečnosti jsme, je v naší komunitě tak vysoké procento depresí, úzkostí a již zmíněného sebepoškozování a sebevražd. Není to sice jen heteronormativita, která toto všechno zapříčiňuje, ale určitě má vysoký podíl na těchto smutných statistikách.

Rodové role a.k.a. „gender roles“

Rodové role jsou dalším důsledkem širokospektrálně normalizovaného životního stylu. Vyjadřují určité chování, návyky a rysy osobnosti charakteristické pro jeden z binárních rodů. Jsou založeny právě na binárnosti rodu a odsuzují kohokoli, kdo se nedokáže či nechce ztotožnit s žádnou z nich.

Tento koloběh začíná ještě před narozením člověka – v dnešní době jsou skvělým příkladem tzv. gender reveal parties. Na nich budoucí rodiče odhalí biologické pohlaví svého nenarozeného dítěte nejčastěji pomocí barev – modré pro chlapce a růžové pro dívku. Po narození dítěte tyto stereotypy přibývají. Nejsou to jen barvy a oblečení, ale například i hračky (panenky pro dívky, autíčka pro kluky) či aktivity a záliby (pro kluky je více typický sport, pro dívky zase třeba výtvarná). Výrazně se tyto stereotypy odrážejí i na výchově; všichni důvěrně známe frázi „takhle se přece dámy nechovají“ zda „kluci budou vždy kluci“ (z angl. „boys will be boys“).

Rodové role člověka provázejí až do konce života. Ať už je to marketing (např. rozdělení hygienických potřeb na mužské a ženské), očekávaný životní styl (muž je živitelem rodiny a má primárně pracovat, žena je zase doma a pečuje o chod domácnosti a děti) nebo osobnostní charakteristiky (muž má být rozhodnější, odvážnější, ochranářský; žena pokorná, poddajná a jemná).

Tato očekávání často přecházejí až do stereotypů, které jsou toxické a mohou dokonce způsobovat i další prohlubování rozdílů. Často slyšet frázi „chlapi nepláčou“, neboť jsou to ženy, které jsou považovány za citlivé, a tudíž mohou tyto city projevit. Opravdu jsme se dostali do bodu, kdy vyjádření pocitů, jedna z nejzákladnějších lidských vlastností, je „povolena“ jen ženám? A i ty jsou za to často souzeny; příliš málo emotivní – chladnokrevná, příliš emotivní – obyčejná hysterka. A muž, který projeví emoce, je proto často považován za zženštilého, nepořádného chlapa.

Kvůli tomuto naučenému chování a očekáváním dochází k diskriminaci ze strany společnosti. Odsuzuje totiž každého, kdo se nedokáže ztotožnit s tím, čím se řídí už tak dlouho. Kdokoli odlišně smýšlející je automaticky považován za téměř šíleného či zvráceného. A to jen kvůli tomu, že někdo není schopen napasovat se do krabičky, jejíž očekávání jsou v dnešní době téměř nesplnitelné.

Monogamie a rodina jako jediný správný životní styl

Znáte to – přijdete na nějaké setkání s přáteli či rodinnou oslavu a první co slyšíte jsou otázky: „A frajera/ku už máš?“, „Kdy bude svatba?“, „Kdy budou děti/vnoučence?“ Vítejte ve světě amatonormativity a monogamie.

Amatonormativita, úzce propojená s heteronormativitou, předpokládá, že každý jedinec chce mít výhradně jednoho partnera, zpravidla opačného pohlaví, se kterým chce uzavřít manželství a založit si rodinu. Spoléhá se také na to, že nukleární rodina bude sestávat z cisrodového heterosexuálního muže a cisrodové heterosexuální ženy a jejich klíčovým cílem je mít děti.

Tento předpoklad nejenže počítá s monogamií jako jedinou přirozenou realitou vztahu, ale také se skutečností, že jediným cílem v lidském životě je mít a chtít rodinu. Oba tyto předpoklady vedou k tomu, že homosexuální manželství či polyamorické vztahy jsou v dnešní společnosti stále vnímány jako něco zvráceného.

K nerespektování vztahů s více partnery dochází nejen u LGBT+ komunity, ale je to jeden z klíčových předsudků vůči muslimům a islámu jako takovému. Odsuzování nemonogamních vztahů je tedy propojeno i s rasismem či národnostními/náboženskými předsudky.

Dalším problémem, který s tímto předpokladem přichází, je absolutní ignorace a neakceptování kohokoli na asexuálním či aromantickém spektru. Tento problém neexistuje jen mimo LGBT+ komunity, velmi často se asexuálové a aromantici setkávají s nepochopením i ve svých vlastních kruzích. Narážky typu „Jak si můžeš být jistý/á, když jsi to ještě nevyzkoušel/a?“ nebo „Určitě jsi jen nenašel/la tu správnou osobu“ se tak zdvojnásobují. Proto vznikají stereotypy, že tito lidé jsou „pokažení“ a „nejsou v pořádku“.

Je všude kolem!

Když jsme si vysvětlili, co heteronormativita znamená a jak může mít vliv na život jedince, podíváme se na konkrétní příklady, kde ji můžeme najít. Nejjednodušší a nejstručnější odpovědí by mohlo být slovíčko „všude“. Točí se kolem ní prakticky celý svět. Je v kultuře a médiích, které konzumujeme, je v produktech, které kupujeme, je v lidech, kteří nás obklopují. Stala se pro nás tak běžnou věcí, že mnozí ji vůbec nevnímáme.

Média a kultura

Vezměme si takové reklamy. V každé jedné z nich se nachází jedna nebo i více typických ženských či mužských osob. Často vidíme také celé rodiny či skupiny přátel. Všichni perfektně spadají pod stříšku mužství a ženskosti. V našich končinách jsou dokonce všichni bílé barvy pleti, tedy nejde-li o některé zahraniční reklamy, které jsou přeloženy do češtiny.

Co se stane, když se např. Absolut Vodka rozhodne dát do své reklamy vizuály podporující „progresivní a sluníčkářský způsob života homosexuálů“? Strhne se vlna nenávisti, která pramení z konzervativního dívání se na svět založeného právě na heteronormativitě. A to jen proto, že podporuje „ty zvrácené liberální myšlenky svobody pro každého“.

Další otázka, která se v souvislosti s médii a kulturou ukazuje, se týká filmové/seriálové produkce, hudby a knih. Proč je tak složité najít trefnou reprezentaci LGBT+ komunity? Heterosexuální páry jsou skoro v každém filmu, v každém seriálu, v každém videoklipu, v každé knize. LGBT+ postavy (většinou gayové nebo lesby, které jsou vyobrazovány podle zažitých stereotypů) jsou v tom lepším případě vedlejšími postavami.

Marketing

Oblečení

Zcela běžná záležitost – vejdete do obchodu s oblečením a všimněte si rozdělení produktů. Zas a znovu – mužský a ženský svět. V mužském najdeme typicky mužské věci – kalhoty, košile, kravaty apod., v ženském typicky ženské – sukně, šatu, halenky atp. Toto rozdělení je nesmyslné hned z několika důvodů. První je ten, že už rozdělení sukní a kalhot tak jak jej známe dnes nedává podle naší biologické stavby těla smysl. Přece jen muži by se cítili pohodlněji v sukni a ženy v kalhotách, pokud bereme ohled na genitálie.

Další je barevná a ozdobná škála – u mužů podstatně menší než u žen, což je znovu jen omezující. Toto rozdělení nedává smysl ani historicky. Když se podíváme na časovou osu z hlediska módy, většinu historie to byli právě muži, kteří se přikláněli k ozdobnosti, barevnosti a celkové rozmanitosti v módě. Ženské oblečení bylo zase naopak vždy více skromné. Trendy se začaly obracet přibližně na konci 18. století a postupně se formovaly do podoby, ve které je známe dnes.

Celkově se téma oblečení dá smést ze stolu jednoduchým argumentem – oblečení je jen formovaná látka, která slouží k zahalení těla. Ať je jakékoli barvy, jakéhokoli střihu či velikosti, stále má jen jeden jediný úkol – zahalit naše tělo a popřípadě i udržovat tělesnou teplotu na takové úrovni, abychom nezemřeli. Co tedy ozdoby a doplňky? Ty jsou prostě jen doplňující možností, jak už sám název napovídá. Proto je nesmyslné soudit kohokoli za to, co se rozhodne mít na sobě.

Kosmetika a hygiena

Další částí problému heteronormativity a marketingu je kosmetika a hygiena. Podobně jako u oblečení, i v drogeriích a obchodech s kosmetikou často najdeme produkty rozdělené na mužské a ženské. A znovu – naprosto nesmyslně. Je sice pravda, že mužské a ženské tělo produkují různé hladiny hormonů, které ovlivňují typ naší pokožky či vlasů, ale znamená to jen tolik, že někdo má mastnější a někdo sušší pokožku.

Dalším nesmyslem, a tak trochu diskriminací, je výběr produktů, který je cílený na ženy a na muže. V běžných drogeriích najdeme o dost méně produktů vysloveně pro muže než pro ženy. Navíc tyto produkty mají často méně kvalitní, více iritující a vysušující ingredience, což může vést k ještě většímu podráždění a poškození pokožky. Navíc správnou hygienu a péči o tělo potřebujeme všichni bez ohledu na pohlaví či rod.

Posledním problémem, který rozeberu, je make-up. Všichni jsme si zvykli na stereotyp, že „žena je okrasné pohlaví“. Proto se tak většina společnosti také chová a odsuzuje kohokoli, kdo se jím neřídí. Jak jsem zmiňovala v předchozí části o oblečení, které je jen formovanou látkou na našem těle, tak stejnou logiku bychom měli aplikovat i na make-up. Ve své podstatě je jen barvou, kterou si někdo nanáší na obličej, aby okrášlil či ozvláštnil svůj vzhled. Podobně jako doplňky, i make-up slouží pouze k doladění celkového vzhledu. Je proto nesmyslné odsuzovat či diskriminovat někoho, kdo se o něj zajímá či ho nosí; platí to stejně u žen i u mužů.

Jak se tedy heteronormativitě vyhnout?

Před tím, než se budeme pokoušet změnit svět kolem, měli bychom se my sami zamyslet nad sebou, svými činy a pohledem na svět. Co můžeme udělat pro to, abychom tyto ideály nenutili někomu, kdo se jimi řídit nechce?

Prvním krokem by samozřejmě mělo být dohledání dostupných a pravdivých informací. Tím, že doděláme sebe, můžeme pomoci ostatním kolem nás. Umíme tak vyjádřit podporu těm z nás, kteří ji potřebují nejvíc. Zároveň otevřenou komunikací o problémech jako je tento můžeme vytvořit bezpečné prostředí pro lidi kolem nás, kteří jsou součástí LGBT+ komunity či jednoduše nevěří v tyto předstírané stereotypy.

Nesmíme však zapomínat na to, že heteronormativita je přítomna i na malých, téměř neviditelných věcech a frázích. Když se budeme chtít někoho zeptat na věci z jeho intimní a vztahové sféry, otázku: „Našel/a/li jsi/jste si nějakého frajera/nějakou frajerku?“ bychom jednoduše mohli nahradit otázkou: „Jak se vztahy? Máš/te už někoho?“

Velmi dobrým krokem vpřed je uvědomění si, že rod ne vždy odpovídá vnějšímu vzezření člověka. Proto bychom mohli zkusit nehádat někoho rod či sexuální orientaci jen na základě jeho vzhledu. Je dobré také vést o tématu rodu otevřenou konverzaci s lidmi v našem okolí, bez předsudků či zaujetí.

Heteronormativita je jeden z těch problémů, které se týkají nás všech. Nikdy nebylo špatné být heterosexuálem, nikdy za to nikdo nebyl odsuzován. Špatné je na tom to, že většina heterosexuální společnosti očekává přizpůsobení se těmto narativům, které stále hýbou světem a v mnoha případech jen prohlubují (mnohdy neexistující) rozdíly mezi lidmi. Pokusme se tedy poslouchat lidi, kteří nejsou heterosexuální, kteří chtějí žít podle sebe a ne podle téměř nesplnitelných standardů. Vyjádřeme jim lásku a podporu. Každý z nás si zaslouží žít podle své pravdy a zejména podle sebe.

Zdroje:

Titulní obrázek: pinknews.co.uk

Text: en.wikipedia.org, verywellhealth.com, health.com, thoughtco.com, youtubový kanál Karolina Żebrowska

Teleskopická tyč do ruky na pride vlajku

222,50 Kč

They/them, oni - zájmena - připínací odznak, kovový

89,00 Kč

Balíček Asexual Pride 2024

497,50 Kč