„Pokud v téhle branži nemáte lokty tak se nikam nedostanete.“ Rozhovor s Drag umělkyní Kubie Queen 

Byli jste už někdy na Drag nebo Travesti show? Pokud ano, jistě jste byli okouzleni úžasnými chorografiemi, kostýmy, a především vynikajícími umělci. Co všechno ale vystoupení předchází a kde berou vystupující inspiraci? 

Oslovila jsem Drag/Travesti umělkyni Kubie Queen, vystupující především v Plzeňském kraji, aby nám tento pestrý svět trochu přiblížila a promluvila i o své vlastní cestě, jejích začátcích, prvních vystoupeních a skupině AlfaRoštěnky, kterou vede. 

Kubo, jak jsi se vůbec k Dragu/Travestity umění dostal? 

Moje začátky jsou hodně komické. Byl jsem vždycky „jiný” už od dob, kam mi paměť sahá. Celé dětství mě provázela popová hudba. Vyrůstal jsem v domácnosti, kde nebyla chvilka ticha. Rodiče jezdili po koncertech nejznámějších hudebníků. Doma stálé dokola běželi v televizi záznamy koncertů zpěvaček jako Madonna, Tina Turner, Celine Dion, Kylie Minogue a tak podobně (všechny tyto interpretky mimochodem dnes také ztvárňuji).

Už v 10 letech jsem byl takový nadšenec a milovník pozornosti, že jsem potřeboval tyto zpěvačky napodobovat. A jelikož v 10 letech máte hodně omezené možnosti, tak jsem jednoduše rozebral vše, co bylo doma po ruce.

Například si pamatuji moje první „vystoupení”. Z velkých čtvercových polštářů z gauče jsem si postavil provizorní podium, venkovní vánoční osvětlení použil na stage lights a z větráku udělal dělo na konfety, které jsem si natrhal z novin. Sebral jsem mamce letní šaty, nasadil paruku z maškarního a napodoboval jsem Celine Dion.

Samozřejmě, že všech 5 členů rodiny jsem zkasíroval o vstupné. Na mojí největší domácí show jsem poté využil elektricky otevíratelné vrata od vjezdu do garáže, na které jsem zavěsil záclonu jako otevíratelnou oponu a vystupoval na ulici.  

Kdy poprvé jsi poté začal vystupovat už „na ostro“?

K vystoupení jako takovému jsem se dostal postupem času. Tohle všechno z dětství ve mě prostě zůstalo. Přibývalo nápadů a ve mě rostl takový ten dětský sen být slavný, něco dokázat, mít fanoušky a stát v zářích reflektorů.

Čím jsem byl starší, tím více mě nebavilo to dělat jen pro sebe. Moje první vystoupení, nebo moment, který považuji za zlomový bod, byl pak můj maturitní ples. Při půlnočním překvapení půlka kluků vystoupila jako lehké děvy na skladbu Anaconda od Nicki Minaj.

Jako jediný jsem měl podpatky a po zbytek večera poslouchal od matek svých spolužáků otázky, jak to dělám, jak to, že mám tak nádherné nohy a jak je vůbec možné, že se na tak vysokých botách udržím a zvládnu na nich tancovat (nebyli tak vysoké, alespoň za mě).

Druhý takový startovací bod bylo, když moje mamka slavila kulatiny a rozhodla se udělat oslavu. Tam už jsem z prvních vydělaných peněz z práce nakoupil osvětlení, samet, zvukovou aparaturu, kostýmy, paruky … a připravil pro ni a hosty řekněme „moji první travesti show”.

V tu chvíli jsem se o tohle téma začal víc zajímat. Přišel jsem na vystoupení skupiny AlfaRoštěnky a poprvé viděl jejich vystoupení jako divák. Absolutně jsem se do tohohle stylu vystupování zamiloval. Ještě ten večer za mnou přišel jiný divák, mladý kluk, a zeptal se mě „ty taky vystupuješ?”. V tu chvíli jsem absolutně nechápal, jak to může vědět. Prohodili jsme pár vět a dozvěděl jsem se, že je taky začínající Drag Queen, a dokonce pod taktovkou jedné ze zrovna účinkujících AlfaRoštěnek. Uviděl jsem svoji jedinečnou příležitost se někam dostat.Pokud v téhle branži nemáte lokty tak se nikam nedostanete.

Uběhlo pár měsíců a my měli první malinkou show v jedné kavárně. Já, ten mladý začínající klučina a jedna umělkyně z AlfaRoštěnek. Což do té doby bylo pro mě úplně nepředstavitelné. AlfaRoštěnky byly pro mě celebrity. Mám to štěstí, že jsem učenlivý, snaživý a evidentně trochu nadaný i po technické stránce.

Po nějaké době mě totiž oslovilo vedení AlfaRoštěnek s žádostí o technickou a světelnou podporu jejich show. V téhle době jsem už disponoval nějakou pódiovou a světelnou technikou. A tak jsem pro AlfaRoštěnky začal pracovat jako technik a osvětlovač. Dostal jsem se tak znovu o něco blíže týmu lidí, kteří mě fascinovali. Viděl jsem, jak funguje zákulisí, pozadí a tvorba Travesti show skupiny, která v plzeňském kraji vládla přes 15 let.

Všechno tohle se bohužel událo těsně před Covidem. Takže tak, jak rychle jsem se ocitl v tomhle všem, jsem z toho zase rychle vypadl. Nesmělo se vystupovat. Nebyla chuť nic vymýšlet a nikdo nevěděl,jak dlouho bude karanténa ještě trvat a jestli bude vystoupení ještě nějaké diváky vůbec zajímat, až se znovu vrátíme do normálního života.

Za dobu Covidu se tým AlfaRoštěnek bohužel rozpadl. Jeden člen se odstěhoval do Prahy a rozjel svou vlastní kariéru. Druhý nás bohužel opustil na vždy a pro jeho životního partnera (třetího člena) to bylo tak náročné, že svou kariéru přerušil. Byla to jedna velká rodina, která včetně všech tanečníků a účinkujících čítala třináct členů. Najednou ale zbyli dva. Mě osobně to trápilo, všechen ten kolotoč kolem vystupování mě opravdu naplňoval. A tak jsem začal přemýšlet, plánovat a oslovovat lidi. Přibral jsem k sobě dva původní členy AlfaRoštěnek, postupem času další dva nové členy, oslovil jsem původní tanečnice a zorganizoval přerod do nového uskupení různorodých členů. Mezi hlavními členy jsme od sebe všichni o deset let starší. Což znamená, že náplň naši show je doslova čtyř generační.

Možná proto jsme opět oprášili ten úspěch a slávu. Diváci, kteří byli zvyklí na původní styl Travesti show si přijdou na své, ale díky o tolik let mladším účinkujícím jsme schopni oslovit i mladé publikum. Momentálně tvoříme dynamický tým lidí. Každý z nás se specializujeme na určitý druh a styl hudby, komedie i herectví. A dohromady nám to prostě sedí a funguje.  

Prozradil bys čtenářům o skupině AlfaRoštěnky ještě něco?

Ke skupině AlfaRoštěnky bych dodal, to že to byla moje motivace, můj startér, moje inspirace. Je to jedna z úplně prvních Travesti skupin na takové úrovni, která v České republice nastavila velmi vysokou laťku.

Tu laťku se teď snažíme zvyšovat a překonávat. A to jen v dobrém. Snažíme se přinášet na scénu nové věci, originální věci a obrovskou podívanou. Osobně jsem se nevydal stejnou cestou jako AlfaRoštěnky, už z toho důvodu, že by mi to přišlo vůči nim nefér. Chtěl jsem si tu cestu vydobýt sám. Abych mohl být sám na sebe hrdý. A s pomocí všech aktuálních členů se nám to společně daří.  

Přijímáte ještě další členy nebo jste již uzavřená skupina? 

Stále se rozvíjíme a tým zvětšujeme. Rádi poznáme všechny umělce se stejným zapálením, jako my. Kdokoliv, kdo by měl chuť, snahu a talent se nám může ozvat a něco si před námi zkusit. Když mu to půjde a bude mít v sobě ten plamínek, můžeme se domluvit na nějaké spolupráci.  

Na svých show vystupuješ jak draq queen, tak i travesti umělkyně, můžeš divákům objasnit jaký je v tom rozdíl? 

Náročné téma. Zeptáte-li se na tuto otázku stovky umělců, dostanete sto různých názorů. Čistě za mě, a zjednodušeně je Travesti umělec někdo, kdo se snaží co nejvíce napodobit daného umělce do posledního detailu. Jak vizáží, pohybem, tancem tak i chováním. Druhá verze Travesti podání je daného umělce co nejvíce, napodobit ale s komickým podáním. Aby z vašeho čísla bylo na první dobrou jasné, o koho a co se jedná, ale vnést do toho trocho vtipu. Umělce zesměšnit, udělat z něj karikaturu. Pobavit diváky. Například: první verze je, že vyleze naprostá kopie Heleny Vondráčkové s písní Dlouhá Noc. Vidíte Helenu, slyšíte Helenu a přijdete si jako na jejím koncertě samozřejmě s tím bonusem, že víte, že ta Helena je chlap. Druhá verze je ale shrbená Helena o holi, s brýlemi a strašným předkusem. Která komediálně podává stejnou skladbu. Dvě odlišné verze ale za mě stále Travesti.

Drag Queen umělec je dle mého ale člověk, který do vystoupení vnáší čistě svoji povahu, a svoji představu o provedení čísla. Drag Queen mají většinou svojí vybudovanou osobnost, pro ně známy vhled, pohyby i chování. Takže když bude Drag Queen dělat Helenu, tak podle vzhledu a pohybů byste vůbec nemuseli poznat, že se jedná o Helenu. Jde čistě o subjektivní podání dané zpěvačky.

Představte si to tak, že třeba pan Patrik se před show promění na slečnu Patricii. Slečna Patricie má svoji osobnost, která vystoupí na nějakou známou skladbu zpěvačky. Drag Queen je celý večer za svoji postavu, předvádějící schopnosti, které umí na známe skladby. Největší kouzlo na tom je, že v našem uskupení nejsme nikdo úplně Drag Queen ani úplně Travesti umělkyně. Všichni tyto role prolínáme. Někdy jsme víc to a někdy zase to. Do všech čísel dostáváme vždy něco ze sebe, vždy děláme něco po svém. Někdy se zase co nejvíce snažíme přiblížit originálu. Někdo z nás se více přiklání k Dragu, někdo zase k Travesti. Ale nikdo nejsme čistě vyhrazen na jednu stranu.  

Jaký styl baví nejvíce tebe? 

Zajímavá otázka. Osobně tvrdím, že jsem něco mezi. Mám vybudovanou svoji postavu Queen Kubie, která má svojí vlastní osobnost. Na druhou stranu se Queen Kubie snaží do detailu napodobit dané umělkyně. A to úplně ve všem. Jak kostýmem, vizáží, choreografií tak i celou scénou. Ráda si ale zahraje i v pohádce nebo v komedii. Přesto mě více baví to čisté napodobování a věrné přibližování se k originálu.  

Jak dlouho ti trvá nacvičení jedné show? 

Je to hodně různé. Pokaždé, když přijdu s něčím novým, tak se doba přípravy odvíjí od celkové náročnosti. Čím více se snažím přiblížit originálu, tím je to časově náročnější.

Například jedno konkrétní číslo mi trvalo roky. Musel jsem zhotovit naprosto dokonalou kopii kostýmu a perfektně nacvičit choreografii. Když bylo tohle hotové, přišla na řadu výroba dvou metrové mechanické disko koule, která se při vystoupení rozevřela na dvanáct částí. A samozřejmě jsem v ní byl já. 😀 Jen výroba disko koule zabrala dva roky. Ale to je extrém.

Standardní čas na nové číslo se u mě pohybuje okolo dvou až třech měsíců. Nic méně dát dohromady celovečerní funkční show zabere cca půl roku. Musíme vymyslet tematické zaměření show, sestavit program, vymýšlí se nová čísla, vzhled scény, rozestavění světel, naprogramování světelné show, střih skladeb a jelikož naši členové zpívají živě, trénují se i hlasivky a vše se takto kompletuje.

Takové akce děláme dvakrát do roka. Vždy na jaře a na podzim. Když jedna show skončí, do týdne už přicházím s novými nápady na další. Samozřejmě děláme i menší akce, oslavy, svatby, narozeniny i firemní večírky. Podle zaměření akce postavíme program z čísel, které už máme připravené a nacvičené. Takže příprava na takové akce je záležitost hodin maximálně dnů, kdy musím oprášit kostým a připomenout si choreografii. 

Kde bereš inspiraci a nápady na představení?

Mám asi nějaký šestý smysl.Inspiraci totiž vidím úplně všude. Když se upnu na nějaké číslo, které bych rád udělal začnu přemýšlet. Jak to udělat, vymyslet a začnu hledat. Koukám na živé koncerty, na fungovaní techniky, make-up, choreografie… Je to hodně probdělých nocí zíráním do stropu. Spousta hodin představ. Mojí profesní a životní inspirací je poté Madonna. Říkám, že je to moje druhá máma. Jsem ji posedlý, jejími názory, hudbou, tancem i přístupem.  

Jak vzniklo tvé umělecké jméno Kubie Queen?

Jméno Queen Kubie vzniklo vlastně poměrně jednoduše a nevinně. Nikdy jsem nepočítal s tím, že by to mělo být moje umělecké jméno. Kdyby ano možná by bylo jiné. Většina umělkyň se snaží jméno vymyslet takové, aby nebylo spojované s naším soukromým. Což se u mě úplně nepovedlo ale vlastně mi to moc nevadí.

Už je asi jasné že moje opravdové jméno je Kuba. Už od malička mi nikdo neřekl jinak než Kubí. Krom maminky, když jsem něco provedl, to jsem pak byl Jakub nebo Kuba. Takže na to jsem momentálně lehce alergický :D. Kdyby „Kubí” bylo fonetické v angličtině tak se bude psát „Kubie” a v době, kdy jsem vyrůstal bylo strašně moderní všechno převádět na angličtinu. A tak jsem i v sobotním životě byl vždycky Kubie. Když jsem potom začal dělat to co dělám, tak mi všichni říkali „no jo no naše KRÁLOVNA”. A jsme tam, co si budeme povídat „Královna Kubie” by znělo asi divně. Šup do angličtiny a máme Queen Kubie.  

Jaká je tvá oblíbená část každého vystoupení? 

Na vystoupení se těším opravdu vždy. Vše ohledně toho, co se kolem show děje mě absolutně naplňuje. Dost často jsou to samozřejmě nervy, aby se vše stihlo a povedlo. Ale pokaždé, když ráno v pět hodin, po půl ročních přípravách, vstávám si užívám nakládání kamionu technikou, stavby podia a scény, pozicování světel, zkoušek, malování…

Samotné vystoupení je obrovská jízda. Furt se převlékáte, tancujete, rozesmáváte lidi. Nejúžasnější pocit je, když nám lidi tleskají, skandují a vyvolávají si další skladby, fotí se s námi a obdivují nás. Když vím, že je moje číslo opravdu skvěle připravené, užívám si ten pocit, když konečně to číslo po půl roce ukazujete vyprodanému sálu.

Přesto bych vyzdvihl 3 top momenty. První je, když stojím před hotovu postavenou scénou a vidím ten kolos, který byl do té doby pouze v mé hlavě. Druhý, když stojíte před prvním číslem za zataženou oponou, zhluboka se nadechnete, opona se roztáhne. Ten první pohled do vyprodaného sálu je k nezaplacení. A opakuje se při začátku každého čísla. A třetí a ten nejvíc pro mě asi srdcový, když show skončí, diváci ve stoje tleskají a já si řeknu. „Zase jsem to zvládl”. Tím si plním opravdu můj největší sen.  

Máš nějakou vtipnou historku z představení? 

Počet vtipných historek by vystačil na hodně tlustý román. Třeba když zkoušíme nějakou scénku nebo pohádku se několikrát stalo, že jsme museli trénink přerušit, jelikož jsme nebyli schopni dál pokračovat, jak jsme se smáli. Co je nejvíc vtipné jsou prostě pády z podia. To nikdy neomrzí. Všechny naše show dokumentuje, takže se můžeme smát navzájem stále dokola a dokola.

To se tak třeba stane, že máte tak obrovské šaty, tak vyčesanou paruku a do očí vám pálí boďák, že přehlédnete konec podia a slítnete jako švestka na stůl plný pití a jídla. Nebo když chcete po tanečnicích, aby za vámi mávali osmimetrovými závoji, ale nikomu nedojde, že stage má jen pět metrů. Pak musíte tanečnici křísit a chudák se měsíc neposadí na zadní část, protože po cestě dolu do zákulisí vzala s sebou všechny stativy se světla. A poslední taková sranda, když kolegyni s umělým předkusem protéza z úst vylítla a přistála v divákově pivě.  

Setkal jsi se někdy s nějakými nenávistnými názory ohledně tvé umělecké kariéry? Pokud ano jak jsi tyto situace řešil?

Po pravdě v roly Queen Kubie jsem se s ničím takovým nesetkal. Byli narozeninové oslavy kdy naše vystoupení zajímalo pouze oslavence, takže bylo trochu náročnější zaujmout lidi, kteří jsou třeba proti. Ale jako Queen Kubie jsem nikdy nic takového neřešil. To spíš ve svém osobním životě. Ale nejsem typ kluka, co by se nechal šikanovat nebo tak podobně. Jsem názoru, že pokud nikomu nedáte příležitost vás jakýmkoliv způsobem urazit nebo nějak napadnout, tak se vás takovéhle situace prostě netýkají.  

Kde všude tě čtenáři mohou potkat? 

Potkat nás můžete v prostorách jedné vinotéky v centru Plzně, kde děláme takové menší akce. Vidět se ale také můžeme v Plzeňském gay clubu Míša, kde čas od času děláme doprovodný program, potkat mě tam můžete i za barem, přijít, dát si drink a pokecat. S čímkoli nás také můžete kontaktovat na našich stránkách www.queenkubie.com, popřípadě Facebooku (Queen Kubie) nebo Instagramu (queen.kubie). Napište, domluvíme a na cokoliv se ptejte. 

Co bys vzkázal začínajícím Drag queen a Travesti umělcům? 

Hlavně se nebát. Mějte ramena. A buďte originální. Kopírujte zpěvačky, a ne Drag a Travesti umělkyně. A myslete na to, že Plzeň… Plzeň je naše! ❤  

Gay odznak (44 mm)

39,00 Kč

Dúhové športové vrecko

149,00 Kč

Duhová chladicí taška na piknik

190,00 Kč