Queer ženy historie, aneb byli jsme tu vždy – první část 

Spoustu historických jmen, se kterými se setkáváme – ať už formou studia, při návštěvě muzeí, galerií nebo na poličkách knihkupectví – jsou součástí queer historie. 

Láska mezi lidmi stejného pohlaví totiž není žádný novodobý trend, jak někteří tvrdí. Homosexualita tady byla vždy, v jakémkoliv období. Je potřeba připomenout si postavy naší historie, které nás svou odvahou a hrdostí inspirují dodnes. A tentokrát je na čase představit si některé z queer žen historie!

Isabella Parmská

Isabella byla manželkou Josefa II., syna Marie Terezie. Manželé se poprvé poznali až na své svatbě, a zatímco Josef se do své nastávající okamžitě zamiloval, Isabella tuto lásku nesdílela tak silně. 

Princezna byla velmi nadčasová a inteligentní žena. Psávala úvahy o křesťanství, válkách, vzdělání a osudu princezen. Některé její spisy jsou volně publikované nebo alespoň zčásti citované a analyzované. 

„Co může dcera velkého prince očekávat? […] Už od narození je otrokyní předsudků lidu; rodí se jen proto, aby byla vystavena této záplavě poct, této etiketě spojené s velikostí. […]“

Isabella Parmská, Osud princezen

Přestože Isabella svému muži nepodlehla natolik, na královském dvoře se našla osoba, která jí byla velmi blízká. Marie Christina, sestra Josefa, se stala Isabelinou důvěrnou přítelkyní. Trávily spolu spoustu času a každý den si vyměňovaly dopisy. Spousta těchto dopisů se neuchovala, ale dle těch, které ano, se historici domnívají, že Isabella a Marie nebyly pouze dobré kamarádky, ale měly mezi sebou romantický vztah. 

Princezna během svého života pravděpodobně trpěla depresemi a bipolární poruchou. Nešťastné manželství, její nejspíše skrývaná sexualita, těžká těhotenství a další životní zátěže jejímu duševnímu zdraví také neprospívaly. 

Isabella se nikdy nestihla stát císařovnou kvůli neštovicím, kterým podlehla. S Josefem měla dvě dcery. Nejstarší, Marie Terezie, bohužel zemřela v sedmi letech, její druhá dcera zemřela krátce po porodu. 

Marie Christina se po její smrti provdala za Alberta Kazimíra, kterého si sama zvolila, k tomu jí pomohl vřelý vztah s matkou která se sňatkem souhlasila. Marie se tedy vdala z opravdové lásky. Na Isabellu ale nikdy nezapomněla – v její modlitební knize byla později nalezena portrétní miniatura Isabelly a její první dcery. 

Frida Kahlo

Při představení jména Frida Kahlo se vám jistě vybaví typické barevné šaty a květiny ve vlasech se kterými je často znázorňována. Za tímto jménem se ale skrývá i spousta bolesti. 

Kahlo se narodila v Mexiku. Jako dítě prodělala dětskou obrnu, kvůli které byla dlouhodobě izolována od svých vrstevníků a následkem nemoci měla jednu nohu kratší než druhou. 

V dospívání si přála stát se lékařkou a ve svém studiu se zaměřila na přírodní vědy. 

Jednoho dne, když se Kahlo vracela domů ze školy, měl její autobus nehodu, při které utrpěla závažná zranění. Několik měsíců byla upoutána k lůžku a celý život poté trpěla bolestmi. Při své rekonvalescenci se Kahlo začala věnovat malbě, kdy ze začátku malovala pouze z postele. 

„Vezměte si milence, který se na vás dívá, jako byste byli kouzelníci.“ 

Frida Kahlo

Ve svých obrazech znázorňuje kulturní dědictví Mexika ale i svou bolest, lásku a dle některých i vlastní sexualitu, známé jsou také autorčiny autoportréty. 

Kahlo si vzala malíře Diega Riveru, jejich vztah byl ale v jistém slovu nemonogamní. Manželé se vídali i s jinými lidmi a sami o sobě to věděli. Frida měla románky jak se ženami, tak s muži. Diego podle všeho o jejích vztazích se ženami věděl a dokonce ji v tomto ohledu podporoval. 

Frida Kahlo je pořád velmi uznávanou malířkou, její obrazy jsou známé po celém světě a odkaz, který zde zanechala, rezonuje lidmi stále.  

Audre Lorde 

Audre se narodila v New Yorku karibským imigrantům. Když byla malá, naučila ji číst knihovnice, a psát — i přes jejich komplikovaný vztah — její matka.

Lorde říkávala: „Mluvila jsem básněmi […] A když jsem nenašla básně, které by vyjádřily to, co jsem cítila, přimělo mě to začít psát svou poezii. […]“

Už ve svých dvanácti letech začala psát první básně. Poté, co její učitel angličtiny odmítl jednu z básní, rozhodla se poslat svou poezii do časopisu Seventeen. V ten moment se stala její první oficiální publikací. 

Sama sebe označovala za „černošku, lesbičku, matku, bojovnici, básnířku.” 

„Vaše mlčení vás neochrání.“

Audre Lorde

V roce 1962 se provdala za právníka Edwina Rollinse, který byl gay, aby zůstali společně v tajnosti a ochránili se proti diskriminaci queer osob. Jejich vztah byl ovšem otevřený. Při svém pobytu v Mississippi o šest let později potkala Lorde Frances Clayton, profesorku psychologie, se kterou navázala romantický vztah. S Rollinsem se rozvedla v roce 1970. Během jejich manželství se jim narodily dvě děti, které poté vychovávala Audre společně s Frances již jako otevřený lesbický pár.

Ve svém životě Audre pracovala jako knihovnice či profesorka. Na vysoké škole John Jay College of Criminal Justice, kde vyučovala angličtinu, bojovala za vytvoření katedry černošských studií.

Byla také byla redaktorkou poezie časopisu A Magazine of Women’s Culture a spoluzakladatelkou nakladatelství Kitchen Table: Woman of Color Pres, které vydávalo publikace barevných žen. 

Lorde pomohla vzniknout černošskému hnutí v Německu. Se skupinou dalších aktivistek zavedla v Berlíně v roce 1984 termín „afroněmecký jazyk“ a povzbuzovala německé ženy. Věřila, že jazyk je silnou formou odporu.

V roce 1979 poté vystoupila jako řečnice na prvním národním pochodu za práva leseb a gayů ve Washingtonu. 

Ve svých básních se věnovala těžkým tématům: vyjádřením své afroamerické identity, vlastní sexuality, volání po sociální spravedlnosti a politickým tématům. Když v roce 1973 zastřelil policista malého černošského chlapce a unikl bez potrestání, napsala Lorde svoji báseň Moc, kde vyjadřuje svůj hněv a zabývá se tématy rasismu a moci. 

Lorde bohužel zemřela na rakovinu, na Karibských ostrovech. Oporou ji byla její tehdejší přítelkyně Glorie Joseph.  

Ve svém životě dokázala spoustu úžasných věcí: pomáhala slabším, začínala konverzace, kterým se ostatní vyhýbali, vyjadřovala své názory skrze spisy, knihy a básně. 

Byla bojovnicí za lidská práva a její práce je stále obdivována a oslavována.

Pansexual Power - pripínací odznak, kovový

97,50 Kč

Plastové dúhové taniere (sada 4 ks) - znovupoužiteľné

147,50 Kč

Duhový nanuk - připínací odznak, kovový, LGBT+

89,00 Kč